Chalupy zvané rekreační

Je září, krásné počasí, koho by to nelákalo ven, do přírody.
Někdo jen tak, vezme tlumok na záda a jde, jiný vezme celou rodinu  na turistický výlet, třeba na Machnáč,nebo Velký Lopeník,  jiní dávají přednost bicyklu.
Ale jsou mnozí, kteří vlastní chalupu nebo chatu.
Nejlépe blízko, v Bílých Karpatech, třeba na Lopeníku.
Chalupy mají pro odpočinek  těla i duše, tak to prezentují navenek.
Pojďme však blíž a nepozorovaně vyslechněme hovor našich chalupářů na nejmenované chalupě na Lopeníku. Pak si uděláme obrázek, jak to s odpočinkem na chalupě doopravdy je.
Tak pozor, právě začínáme.
- Co to dneska bude sousede, plot, plato s udírnou, pergola, nájezd do garáže nebo se budete věnovat přírodě, sekat trávu, trhat plevel, likvidovat hromádky po krtcích, ošetřovat stromky ohryzané od zajíců a srn, ostříhat, pohnojit, přihrnout, prořezat.
- Poslouchejte, z Vás by měl radost i Karel Čapek.
- Proč myslíte?
- No takové výrazivo, a hlavně množství činností, které jste na mě vysypal, klobouk dolů.
- Taky mám víc zkušeností, než vy. Odkdy máte vlastně chalupu?
- Mohl bych si na chvíli přisednout, jen chvíli, to víte, čas letí, za chvíli bude tma a nic bych neudělal.
- Samozřejmě, jsme sousedi, ale moc často se nevidíme.
- Nejspíš pro samou práci, ale to jinak nejde. Přece sem člověk nepojede jen tak, zbůhdarma, nedej bůh, zahálčit, odpočívat.
- Dejte si s námi jedno vychlazené, nemusíte se tak štvát, byl jsem se onehdy podívat, jaké to tam máte, no řeknu Vám, vy to hrnete. Přece chodník jste neměl vydlážděný, ani natřenou pergolu.
- Nemusíme chodit ke mně, stačí, když se rozhlédneme tady, kolem sebe, vy to chcete pozlatit nebo co? Co to bude tam vzadu?
- Myslíte ty základy?
- Jo, to myslím.
- Víte, co to dalo běhání po úřadech, než mně to povolili! Ani si to nedovedete představit.
- Ale dovedu, taky to nebylo jednoduché. A když se ptáte, tak letos v létě to bude pět let, co jsme se ženou koupili chalupu. Neodbíhejme od věci, co bude na těch vašich základech.
- Věro, nalej nám slivovičku, ať soused ochutná správnou kopaničářskou.
- Tak na zdraví!
-2-
- Bude tam jakoby stodola, ono to musí zvenku zapadat do krajiny, ale já tam budu mít takovou garáž. Nejen já, ale dcera, když přijede se zeťákem a vnoučaty, tak schováme všechno přes noc do stodoly.
- A nenechavci mají utrum.
- Správně, tak ještě do druhé nohy. Možná, že se zastaví soused odnaproti, moment, já se tam půjdu podívat, jestli už přijel. Možná dělá nový plot, za chvíli jsem tady.
- Paní Věro, já to tady trochu obhlédnu, než se Váš vrátí. Nebude vám to vadit.
- Ale kdež, půjdu s vámi, na chvíli přijdu na jiné myšlenky. Tak říkáte, pět let máte chalupu. My už dvacet. A stále je co dělat. Můj si nedá pokoj  a stále vylepšuje, rozšiřuje, upravuje, zkrátka stále v jednom kole.
- Neříkejte, že ho neponoukáte, jako každá ženská, ještě by to chtělo to a potom ty dveře, a střecha by chtěla vyměnit, a podívej se ti naproti, mají venkovní krb, kdo by to do nich řekl!
- No nepřehánějte, já si řeknu svoje, to je pravda, ale on si udělá po svém. Podívejte, třeba tady je studna, chtělo by to vyčistit, nebo dát čerpadlo, nedá si říct, stále mele svou, ani nevím, jak jsem to s ním tak dlouho vydržela!
- Ale všude je něco. Víte, že my tu chalupu kupovali proto, abychom mohli na stará kolena relaxovat, užívat, nadýchat se horského vzduchu a hlavně užít TICHA!
- A daří se vám to? Řeknu vám, že nám ne. My vysedneme z auta a už do montérek, máme plán, co za 2,3 dny udělat, vyložíme auto, potraviny, nářadí, materiál a už se nezastavíme než v neděli, kdy nasedáme k večeru do auta!
- Odpočatí, zrekreovaní, předpokládám.
- Pokud považujete ty činnosti, o kterých si povídáme, za relaxaci, tak jste buď z jiné planety nebo jiná generace.
- Ale tam už se vrací váš muž a vede kohosi s sebou. To bude ten slibovaný soused odnaproti. Jsem zvědavý, zda ho vytáhl od opravy  nebo stavby plotu. Pojďme jim naproti!
- Tak toto je Emil, vy se neznáte, on z nás má chalupu nejdéle. Emile, pochlub se, kdys ji koupil?
- Kdyby tady byla žena, ta to ví přesně, podepsali jsme smlouvu na její narozeniny, ale v kterém roce to bylo, to už přesně nevím.
- Dejme si po jedné a ty si zaručeně vzpomeneš!
- Tak na zdraví!
- Kluci, můžu vám tak říkat, jsme skoro vrstevníci, Emil vzpomněl kupní smlouvu. Na něco jsem si vzpomněl, při té příležitosti, ale sedněme si, líp se vykládá!
- I poslouchá!
-3-
- Když už jsme si vybrali tu naši budoucí chalupu, bylo to mimochodem na inzerát, tak jsme se spojili s místním právníkem, který byl znalý poměrů a připravoval více kupních smluv.
- A on vás napálil?
- Ale ne, buďte trpělivý. Jak jsme tak dávali dohromady podklady, znáte to, katastr nemovitostí, stavební úřad, příbuzní, majitel byl rozvedený a navíc chalupu vlastnil s bratrem své bývalé ženy, no hrůza. Zkrátka tento právník nám vyprávěl historku, která ukazuje složitost vztahů mezi lidmi.
- Už nás nenapínejte, začíná to vypadat zajímavě.
- Jeden klient byl domluvený s majitelem chalupy na ceně, čase, způsobu platby, době podpisu oné zmiňované kupní smlouvy. Den před podpisem zajel onen klient i s právníkem za majitelem, aby se
přesvědčil, že všechno platí, žádné změny nejsou na pořadu dne, je možné vyhotovit smlouvy nahotovo  a přivézt k podpisu. Spokojeni odjeli domů. Právník připravil smlouvu a druhý den, jak bylo dohodnuto, přijel s klientem, budoucím novým majitelem, se smlouvou v aktovce k majiteli staré chalupy. Zaklepali, a nic. Zaklepali podruhé a zase nic. Zkusili za kliku, bylo odemčeno.
Vstoupili do světnice. Za stolem seděl známý to muž a upřeně se díval do stolu.
Ani slovo na pozdrav. Ticho by se dalo krájet.
- Stalo se něco?, odvážil se po chvíli mlčení právník.
Muž za stolem zvedl oči.
- Nic se prodávat nebude, vysoukal ze sebe a znovu sklopil oči.
- No, ale, nevzdával se právník, včera jsme se přece domluvili, že…..!
- Včera bylo včera, dnes je dnes. Říkám, nic se prodávat nebude!
Klient přispěchal právníkovi na pomoc.
- To není možné, máme tady smlouvy, peníze, stačí podpis…..
- Už jsem řekl, zlověstným hlasem odvětil muž.
- Máte pro to nějaké vysvětlení, nedal se právník, myslím pro tak závažnou změnu vašeho rozhodnutí.
Bylo chvíli opět ticho.
- Pane doktor, v noci, jak jsem nemohl spát, jsem si vzpomněl na svého otce.
- Jistě, jste rozrušený, prodáváte chalupu.
- Neprodávám, slyšíte, neprodávám!
- A to vám poradil váš otec, mohu-li zeptat, zkoušel ho právník zviklat.
- To ne, ale vzpomněl jsem si, že otec tohoto, co stojí vedle vás, řekl na konci války mému tatovi něco, co se neodpouští a nezapomíná!!
- A co to bylo, skoro jednohlasně se ozvali sousedé u stolu.
- To se nikdy nedozvěděl. A taky chalupu nekoupil. I takoví lidi jsou mezi námi.
-4-
- Tak to jsem nečekal, ani ty, Emile, že.
- No já se svojí povahou bych se neudržel a ….
- Nic by to nepomohlo, mám taky vlastní zkušenost, soused se svou historkou mi ji připomněl.
- Tak sem sní.
- Dáme ještě pivo nebo slivovici?
- Ne, už nic, čeká mě i vás práce, nikdo za nás nic neudělá!! Jenom vyslechnu, co se sousedovi přihodilo a jdu. Musím říct, ne že by se sedělo tady špatně, ale ještě bych si zvykl a nakonec bych jezdil na chalupu jen tak, lenošit, popíjet, žvatlat nesmysly.
- A tolik práce na nás čeká! Mladí, ti se tady jenom vytočí, udělat nic a už je nevidíš. Nevím, kdo to bude dělat, až my nebudeme moct.
- Že, aspoň kdyby tu trávu posekali, ale to ne, oni přijeli relaxovat.
- Dnes se říká dobít baterky.
- To je jedno, tak honem, povídej, jak to bylo.
- No chtěl jsem koupit pozemek, abych měl svou příjezdovou cestu. Domluvil jsem se s majiteli, slyšíte to množné číslo, majiteli, na ceně, tak, jak soused vyprávěl. Úplně podobně.
- Kolik bylo těch majitelů.
- Bylo jich sedm!
- No potěš pánbůh. Nešlo to jinak? S méně majiteli? S jiným pozemkem?
- Počkejte, půvab tohoto příběhu spočívá v tom, že se jednalo o jednu rodinu.
- Jednu rodinu?
- Ano, sedm sourozenců. A jedna žila v Austrálii.
- A ta s tím nesouhlasila.
- Právě, že ta poslala podepsanou smlouvu jako první, jí pozemek na nic nebyl, dostala peníze.
- Tak co se stalo?
- Objížděli jsme všechny sourozence a proti podpisu dostali peníze. Nakonec jsme si nechali nejstaršího, který vlastně všechno pro mě zorganizoval.
- A co se stalo.
- Přijdeme k němu, a obdobně jak ten chlap v prodávané chalupě. Mlčení.
- Ptám se, co se stalo?
- A on, nic se prodávat nebude!
- A proč ne, všichni souhlasí, peníze mám, vy jste poslední, tak proč ne?
- Představil jsem si včera, co by na to říkal otec, kdyby viděl, že prodáváme pozemek, jeho pozemek.
- A co by říkal?
- Musel by se v hrobě obracet, kdybych dovolil prodat jeho pozemek!
-5-
- Tak to je síla, to se vyrovná příběhu, který jsem vyprávěl já. No ale, jak jsem říkal, pro dnešek to stačilo, pokračování příště třeba u nás!
- Platí.
- Mám nápad. Až přijdete k nám, otevřeme dobré vínko a pustím vám jedno DVD. Bude stylové.
- Jako třeba
- Jako třeba Na samotě u lesa.
Co tomu říkáte?
- To je ono, když chalupa, tak na samotě u lesa. Tam si zopakujeme, co bychom měli ještě na chalupě udělat.
- A hlavně jak. To je můj oblíbený film, už se těším.
- A Emil nic neříká, Vám se to nelíbí, nebo ještě plot není dodělaný.
- Nechejte ho, Emil nemá jen plot. Říkal něco o kamenném grilu, pěkné selátko, neškodilo by, že Emile.
- Poslouchejte Emile, vy sice nevíte, kdy jste přesně koupili chalupu, ale podle toho, co máte vybudované, to musí být, no 25-30 let, nemám pravdu?
- Tak nějak to bude, a proč?
- Napadlo mě, za ty roky, odpočinul jste si někdy, relaxoval, polehával, rekreoval, tak jak jsme o tom mluvili dnes?
- Ne, nikdy, a ani mě to nenapadlo.
- Tak vidím, pánové, že jsem ve správné společnosti. Všichni jezdíme na chalupy se rekreovat způsobem, jaký barvitě popsal před chvílí Emil.
- A vadí nám to, nevadí!
Chalupa je přece hra!“
Tak co, jak se vám poslouchalo vyprávění chalupářů?
Tak jsou ty chalupy k rekreaci nebo k něčemu jinému?
A chtěli byste taky chalupařit?
Ano?
Tak si to přečtěte ještě jednou.
A pomalu.
Jan Kment

Chalupy zvané rekreační
Je máj, krásné počasí, koho by to nelákalo ven, do přírody.Někdo jen tak, vezme tlumok na záda a jde, jiný vezme celou rodinu  na turistický výlet, třeba na Machnáč,nebo Velký Lopeník,  jiní dávají přednost bicyklu.Ale jsou mnozí, kteří vlastní chalupu nebo chatu.Nejlépe blízko, v Bílých Karpatech, třeba na Lopeníku.Chalupy mají pro odpočinek  těla i duše, tak to prezentují navenek.Pojďme však blíž a nepozorovaně vyslechněme hovor našich chalupářů na nejmenované chalupě na Lopeníku. Pak si uděláme obrázek, jak to s odpočinkem na chalupě doopravdy je.Tak pozor, právě začínáme.- Co to dneska bude sousede, plot, plato s udírnou, pergola, nájezd do garáže nebo se budete věnovat přírodě, sekat trávu, trhat plevel, likvidovat hromádky po krtcích, ošetřovat stromky ohryzané od zajíců a srn, ostříhat, pohnojit, přihrnout, prořezat.- Poslouchejte, z Vás by měl radost i Karel Čapek.- Proč myslíte?- No takové výrazivo, a hlavně množství činností, které jste na mě vysypal, klobouk dolů.- Taky mám víc zkušeností, než vy. Odkdy máte vlastně chalupu?- Mohl bych si na chvíli přisednout, jen chvíli, to víte, čas letí, za chvíli bude tma a nic bych neudělal. - Samozřejmě, jsme sousedi, ale moc často se nevidíme.- Nejspíš pro samou práci, ale to jinak nejde. Přece sem člověk nepojede jen tak, zbůhdarma, nedej bůh, zahálčit, odpočívat.- Dejte si s námi jedno vychlazené, nemusíte se tak štvát, byl jsem se onehdy podívat, jaké to tam máte, no řeknu Vám, vy to hrnete. Přece chodník jste neměl vydlážděný, ani natřenou pergolu.- Nemusíme chodit ke mně, stačí, když se rozhlédneme tady, kolem sebe, vy to chcete pozlatit nebo co? Co to bude tam vzadu? - Myslíte ty základy?- Jo, to myslím.- Víte, co to dalo běhání po úřadech, než mně to povolili! Ani si to nedovedete představit.- Ale dovedu, taky to nebylo jednoduché. A když se ptáte, tak letos v létě to bude pět let, co jsme se ženou koupili chalupu. Neodbíhejme od věci, co bude na těch vašich základech.- Věro, nalej nám slivovičku, ať soused ochutná správnou kopaničářskou.- Tak na zdraví!

-2– Bude tam jakoby stodola, ono to musí zvenku zapadat do krajiny, ale já tam budu mít takovou garáž. Nejen já, ale dcera, když přijede se zeťákem a vnoučaty, tak schováme všechno přes noc do stodoly.- A nenechavci mají utrum.- Správně, tak ještě do druhé nohy. Možná, že se zastaví soused odnaproti, moment, já se tam půjdu podívat, jestli už přijel. Možná dělá nový plot, za chvíli jsem tady. - Paní Věro, já to tady trochu obhlédnu, než se Váš vrátí. Nebude vám to vadit.- Ale kdež, půjdu s vámi, na chvíli přijdu na jiné myšlenky. Tak říkáte, pět let máte chalupu. My už dvacet. A stále je co dělat. Můj si nedá pokoj  a stále vylepšuje, rozšiřuje, upravuje, zkrátka stále v jednom kole.- Neříkejte, že ho neponoukáte, jako každá ženská, ještě by to chtělo to a potom ty dveře, a střecha by chtěla vyměnit, a podívej se ti naproti, mají venkovní krb, kdo by to do nich řekl!- No nepřehánějte, já si řeknu svoje, to je pravda, ale on si udělá po svém. Podívejte, třeba tady je studna, chtělo by to vyčistit, nebo dát čerpadlo, nedá si říct, stále mele svou, ani nevím, jak jsem to s ním tak dlouho vydržela!- Ale všude je něco. Víte, že my tu chalupu kupovali proto, abychom mohli na stará kolena relaxovat, užívat, nadýchat se horského vzduchu a hlavně užít TICHA!- A daří se vám to? Řeknu vám, že nám ne. My vysedneme z auta a už do montérek, máme plán, co za 2,3 dny udělat, vyložíme auto, potraviny, nářadí, materiál a už se nezastavíme než v neděli, kdy nasedáme k večeru do auta!  - Odpočatí, zrekreovaní, předpokládám.- Pokud považujete ty činnosti, o kterých si povídáme, za relaxaci, tak jste buď z jiné planety nebo jiná generace.- Ale tam už se vrací váš muž a vede kohosi s sebou. To bude ten slibovaný soused odnaproti. Jsem zvědavý, zda ho vytáhl od opravy  nebo stavby plotu. Pojďme jim naproti! - Tak toto je Emil, vy se neznáte, on z nás má chalupu nejdéle. Emile, pochlub se, kdys ji koupil?- Kdyby tady byla žena, ta to ví přesně, podepsali jsme smlouvu na její narozeniny, ale v kterém roce to bylo, to už přesně nevím.  - Dejme si po jedné a ty si zaručeně vzpomeneš!- Tak na zdraví!- Kluci, můžu vám tak říkat, jsme skoro vrstevníci, Emil vzpomněl kupní smlouvu. Na něco jsem si vzpomněl, při té příležitosti, ale sedněme si, líp se vykládá!   - I poslouchá!-3– Když už jsme si vybrali tu naši budoucí chalupu, bylo to mimochodem na inzerát, tak jsme se spojili s místním právníkem, který byl znalý poměrů a připravoval více kupních smluv.- A on vás napálil? - Ale ne, buďte trpělivý. Jak jsme tak dávali dohromady podklady, znáte to, katastr nemovitostí, stavební úřad, příbuzní, majitel byl rozvedený a navíc chalupu vlastnil s bratrem své bývalé ženy, no hrůza. Zkrátka tento právník nám vyprávěl historku, která ukazuje složitost vztahů mezi lidmi.- Už nás nenapínejte, začíná to vypadat zajímavě. - Jeden klient byl domluvený s majitelem chalupy na ceně, čase, způsobu platby, době podpisu oné zmiňované kupní smlouvy. Den před podpisem zajel onen klient i s právníkem za majitelem, aby se přesvědčil, že všechno platí, žádné změny nejsou na pořadu dne, je možné vyhotovit smlouvy nahotovo  a přivézt k podpisu. Spokojeni odjeli domů. Právník připravil smlouvu a druhý den, jak bylo dohodnuto, přijel s klientem, budoucím novým majitelem, se smlouvou v aktovce k majiteli staré chalupy. Zaklepali, a nic. Zaklepali podruhé a zase nic. Zkusili za kliku, bylo odemčeno.  Vstoupili do světnice. Za stolem seděl známý to muž a upřeně se díval do stolu.Ani slovo na pozdrav. Ticho by se dalo krájet.- Stalo se něco?, odvážil se po chvíli mlčení právník.Muž za stolem zvedl oči.- Nic se prodávat nebude, vysoukal ze sebe a znovu sklopil oči.- No, ale, nevzdával se právník, včera jsme se přece domluvili, že…..! - Včera bylo včera, dnes je dnes. Říkám, nic se prodávat nebude!Klient přispěchal právníkovi na pomoc.- To není možné, máme tady smlouvy, peníze, stačí podpis…..- Už jsem řekl, zlověstným hlasem odvětil muž. - Máte pro to nějaké vysvětlení, nedal se právník, myslím pro tak závažnou změnu vašeho rozhodnutí.Bylo chvíli opět ticho.- Pane doktor, v noci, jak jsem nemohl spát, jsem si vzpomněl na svého otce.- Jistě, jste rozrušený, prodáváte chalupu. - Neprodávám, slyšíte, neprodávám!- A to vám poradil váš otec, mohu-li zeptat, zkoušel ho právník zviklat.- To ne, ale vzpomněl jsem si, že otec tohoto, co stojí vedle vás, řekl na konci války mému tatovi něco, co se neodpouští a nezapomíná!!- A co to bylo, skoro jednohlasně se ozvali sousedé u stolu.- To se nikdy nedozvěděl. A taky chalupu nekoupil. I takoví lidi jsou mezi námi.-4– Tak to jsem nečekal, ani ty, Emile, že.- No já se svojí povahou bych se neudržel a ….- Nic by to nepomohlo, mám taky vlastní zkušenost, soused se svou historkou mi ji připomněl.- Tak sem sní. - Dáme ještě pivo nebo slivovici?- Ne, už nic, čeká mě i vás práce, nikdo za nás nic neudělá!! Jenom vyslechnu, co se sousedovi přihodilo a jdu. Musím říct, ne že by se sedělo tady špatně, ale ještě bych si zvykl a nakonec bych jezdil na chalupu jen tak, lenošit, popíjet, žvatlat nesmysly.- A tolik práce na nás čeká! Mladí, ti se tady jenom vytočí, udělat nic a už je nevidíš. Nevím, kdo to bude dělat, až my nebudeme moct.- Že, aspoň kdyby tu trávu posekali, ale to ne, oni přijeli relaxovat.- Dnes se říká dobít baterky.- To je jedno, tak honem, povídej, jak to bylo.- No chtěl jsem koupit pozemek, abych měl svou příjezdovou cestu. Domluvil jsem se s majiteli, slyšíte to množné číslo, majiteli, na ceně, tak, jak soused vyprávěl. Úplně podobně. - Kolik bylo těch majitelů. - Bylo jich sedm!- No potěš pánbůh. Nešlo to jinak? S méně majiteli? S jiným pozemkem?- Počkejte, půvab tohoto příběhu spočívá v tom, že se jednalo o jednu rodinu.- Jednu rodinu?- Ano, sedm sourozenců. A jedna žila v Austrálii.- A ta s tím nesouhlasila.- Právě, že ta poslala podepsanou smlouvu jako první, jí pozemek na nic nebyl, dostala peníze.- Tak co se stalo?- Objížděli jsme všechny sourozence a proti podpisu dostali peníze. Nakonec jsme si nechali nejstaršího, který vlastně všechno pro mě zorganizoval.- A co se stalo.- Přijdeme k němu, a obdobně jak ten chlap v prodávané chalupě. Mlčení.- Ptám se, co se stalo?- A on, nic se prodávat nebude!- A proč ne, všichni souhlasí, peníze mám, vy jste poslední, tak proč ne?- Představil jsem si včera, co by na to říkal otec, kdyby viděl, že prodáváme pozemek, jeho pozemek. - A co by říkal?- Musel by se v hrobě obracet, kdybych dovolil prodat jeho pozemek!-5– Tak to je síla, to se vyrovná příběhu, který jsem vyprávěl já. No ale, jak jsem říkal, pro dnešek to stačilo, pokračování příště třeba u nás!- Platí.- Mám nápad. Až přijdete k nám, otevřeme dobré vínko a pustím vám jedno DVD. Bude stylové.- Jako třeba- Jako třeba Na samotě u lesa. Co tomu říkáte?- To je ono, když chalupa, tak na samotě u lesa. Tam si zopakujeme, co bychom měli ještě na chalupě udělat.- A hlavně jak. To je můj oblíbený film, už se těším. - A Emil nic neříká, Vám se to nelíbí, nebo ještě plot není dodělaný.- Nechejte ho, Emil nemá jen plot. Říkal něco o kamenném grilu, pěkné selátko, neškodilo by, že Emile.- Poslouchejte Emile, vy sice nevíte, kdy jste přesně koupili chalupu, ale podle toho, co máte vybudované, to musí být, no 25-30 let, nemám pravdu?- Tak nějak to bude, a proč?- Napadlo mě, za ty roky, odpočinul jste si někdy, relaxoval, polehával, rekreoval, tak jak jsme o tom mluvili dnes?- Ne, nikdy, a ani mě to nenapadlo.- Tak vidím, pánové, že jsem ve správné společnosti. Všichni jezdíme na chalupy se rekreovat způsobem, jaký barvitě popsal před chvílí Emil. - A vadí nám to, nevadí!  Chalupa je přece hra!“
Tak co, jak se vám poslouchalo vyprávění chalupářů?Tak jsou ty chalupy k rekreaci nebo k něčemu jinému?A chtěli byste taky chalupařit?Ano?Tak si to přečtěte ještě jednou.A pomalu.

Jan Kment

Příspěvek byl publikován v rubrice Publicistika, Uherskobrodští autoři píší. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře u Chalupy zvané rekreační

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>