„BRODSKÉ HODY“ podle J.Slavíčka

Jsou pro Broďany a široké okolí snad v roce svátkem nejkrásnějším.
Jistě, každá obec má něco, čím se může pochlubit, ale Uherský Brod má tu svoji nenapodobitelnou „Růžencovou pouť“.
Do našeho „královského“ města se v první říjnové dny vydávají lidé ze všech koutů  našeho kraje, ani letošní rok nemohl být výjimkou.
Žijeme na rozhraní Slovácka a Valašska, ale i nedaleké Kopanice jsou něčím etnograficky zvláštním, takže každá z návštěv byla svým způsobem jedinečná.
Program náboženských i kulturních akcí byl přepestrý, a to pro všechny věkové i zájmové kategorie, ať už se jednalo o nabídku hudebních souborů, mší atd.
Jedna byla poutavější jak druhá, jejich hodnocení však ponechávám kompetentnějším, chci se jen krátce zamyslet nad lidmi, bez kterých by se tato slavnost neobešla.
Střed města byl o předcházejícím víkendu obtížně průchozí, ať už pro množství lidu příchozího, tak i pro nespočet prodejních stánků.
Stavebně se přimykaly jeden ke druhému, takže mně svým rozpoložením po stranách silnice připomínaly husitskou vozovou hradbu.
Přivstal jsem si už v sobotu ráno, abych mohl sledovat, jak se s pomocí rodinných příslušníků pilně stavěly a následně plnily všemi možnými výrobky s vytouženým přáním jejich prodeje.
Sobotní počasí slunečními paprsky Uherskému Brodu docela přálo, v neděli se ale pohoršilo, obloha se zatáhla šedivými mračny, naštěstí však s absencí dešťových kapek.
Rána obou dvou svátečních dnů byla chladná, a tak nebylo divu, že v tuto časnou dobu bylo uvnitř stánků vidět hodně postávajících, do podzimních bund zachumlaných prodejců s hrníčkem horkého grogu v ruce.
Nabídka vystavovaného zboží nebyla až tak překvapivá, lidskému zraku byly vystaveny kožešiny, řezbářské výrobky, malebné hrnečky, domácí i exotická koření, ale i mastičky na všechny možné neduhy.
Vietnamci spíše dali na očekávanou nabídku svého tradičního obchodního repertoáru, tedy textilu…
Samozřejmě ani o alkohol nebyla nouze, z něho pochopitelně na pultech nesměl chybět burčák
Bylo zajímavé sledovat, jak prodávající v nastávajících hodinách přímo „vtahovali“ do svých „chýšek“ okukující zvědavce.
Viděné mně tak trochu připomínalo děje na arabském tržišti, tedy súku.
Stačilo jen chviličku se u stánků pozastavit a už bylo slyšet.
„ Pane, pojďte něco koupit dětem, svým blízkým, manželce, máme to se slevou!“
Člověku bylo až stydno, když zavrtěl hlavou a poodešel dál.
Ze všech stran to vonělo klobásami, grilovanými výrobky, vařenou či praženou kukuřicí, uzenými sýry, no co mám povídat.
Nos si samozřejmě tím přišel na své.…
No, a těch vyložených sladkostí, na vypsání jejich sortimentu prostě můj slovník nestačí.
Říkal jsem si v duchu, návštěvnost je sice obrovská, ale prodejci to své nabízené zboží přece nemohou ani z třetiny prodat.
Ale kdo ví, třeba se mýlím.
Davy lidí v sobotu a zejména pak v neděli proudily nahoru i dolů oběma brodskými náměstími, hlavně pak „hodovou magistrálou,“ tedy ulicí Přemysla Otakara II..
Jsem si však v této souvislosti jistý, že u takových slavností nejde jenom o to něco si koupit, případně nechat vyřádit „mladé“ na cirkusových atrakcích.
To by mnohým přítomným nestačilo
Jedná se současně i o jakousi společenskou prezentaci každého z návštěvníků, o zasílání jejich úsměvů potkávaným známým, krátké s nimi popovídání, a to i za cenu postrkování kolemjdoucími.
A co si budeme povídat, i ženy přece musely vystavovat očím kolem procházejících své róby s nejnovějšími módními doplňky.
Za hradbami muzea pak tradičně „úřadovaly“ stovky a stovky atrakcí.
Zdá se mně, že jejich provozovatelé jsou stále více a více vynalézavější. Kéž by tomu tak bylo i v naší ekonomice!
Kam jen oko pohlédlo, tam byly vidět kolotoče nejrozmanitější druhů a velikostí, nafukovací hrady,obrovské, houpačkové lodě, rampy vynášející křičící teenagery do neuvěřitelných výšek.
Všude rámus, že nebylo vlastního slova  slyšet, ale to přece k hodům patří.
Hlavně když člověk viděl všude kolem sebe rozzářené oči malých capartů a spokojené obličeje přihlížejících jejich rodičů či prarodičů.
Já dávám ve svém věku už raději přednost tichu, lesům, horám.
Ale v tyto dny jsem si přece nemohl nechat ujít takovou úchvatnou podívanou, z večera girlandami světel přímo magickou..
Opravdu stála za to, o tom nemůže být vůbec pochyb.
Jaromír Slavíček
Příspěvek byl publikován v rubrice Publicistika, Uherskobrodští autoři píší se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář