Maturitní postřehy J.Slavíčka

Maturita ze zeměpisu
Každý samozřejmě ví, že jde o tradiční souboj mezi dvěma na svých názorech setrvávajícími stranami.
Měl jsem v úmyslu se ho na místním gymnáziu zúčastnit jako nestranný svědek, vpasoval jsem se totiž do jakési role pozorovatele.
Obě strany zprvu zaujaly vyčkávací postoj.
Jedna u přípravného stolku mobilizovala svoje duševní zdroje, druhá, podstatně sebevědomější, si připravovala své předem připravené otázky.
Linie fronty byla tvořena lomeným stolem, na kterém byly umístěny štábní mapy a příručky nutné pro vedení boje.
Kvůli kamufláži stála v rohu místnosti kytice, umístěná ve skleněné váze.
Kulisy pak dotvářela kromě národní vlajky busta dávného bojovníka za předávání vědomostí J. A. Komenského.
Síly obou válčících stran však byly více jak nerovné.
Na jedné straně stolu zaujali pozice členové učitelského sboru, vybavení svými, dlouhá léta ověřenými zbraněmi, proti nim se pak formovala obranná linie, představovaná první z maturantek, které výzbroj byla dosud zahalena tajemstvím.
Bylo jen otázkou času, kdy dojde k vlastnímu střetu. A skutečně, netrvalo dlouho a velící generál, profesor zeměpisu, dal podnět k zahájení akce.
„Tak pojďte si, Terezko, za námi popovídat!“
Oči usedající dívky se trochu vystrašeně upřely do tváří otužilých a mnohými střety prověřených kozáků a kozaček.
Podle očekávání konkrétní útok započala učitelská sestava s otázkou:
„Tak jakou otázku jste si, Terezko, vytáhla?“
„Vytáhla jsem si otázku č. 8,“ jedním dechem odpověděla maturantka.
„Takže budeme mluvit o kartografii, kartografických zobrazovacích způsobech, měřítkách map, zeměpisné šířce, délce atd.“, zkoušející informoval mimo jiných i paní předsedkyni maturitní komise.
„Tak prosím, dejme se, Terezko, do toho!“
Dívka se příliš nerozmýšlela a ujala se řeči.
Pečlivě rozepisovala požadované pojmy, a zjevně správně, neboť zkoušející i přísedící souhlasně přikyvovali hlavou.
Nervózní ale nesporně byla, neboť si neustále posunovala na ruce prstýnek.
Kdo by také nebyl, že ano?
Postupem doby došlo ze stran zkoušejícího i na doplňující otázky, ale ani v nich dívka odpověďmi nezaváhala.
Snad měla mluvit trochu hlasitěji, neboť můj bubínek spolu s kladívkem a kovadlinkou nebyly zrovna ve formě.
Nepochyboval jsem však ani na okamžik, že maturitní zkouška skončí k obojaké spokojenosti, o čemž v závěru zkoušky svědčily úsměvy obou střetnuvších se stran.
Ale to už se ze židle příprav zvedala Kateřina, další z pohledných maturantek.
„A vy jste si vytáhla jakou otázku, Kateřino?“ zaznělo při jejím příchodu k soudní stolici.
„Mám litosféru,“ hlesla dívčina.
„Aha, tak to budeme spolu, Kateřino, rozmlouvat o zemské kůře, její mocnosti, pohybech a mnohých dalších jevech s ní spjatých.
Prosím, máte slovo!“
Kateřina se rozpovídala, zprvu bez zásahu zkoušejících.
Později však zkoušející požadovali bližší vysvětlení, zejména pak k detailnějším protichůdným pohybům litosférických ker, a tedy následného vrásnění.
V tu chvíli jsem si pomyslel, proč se ta sličná děva nepodívá na moje krabatící se čelo, tam by přece měla nápovědu jako hrom.
Ale maturantka se i takto vědomostně „chytila“, a tak zkoušení i zde celkově směřovalo ke zdárnému konci.
Zanedlouho však zazněl zvonec, tedy poklepání na hodinky přísedícím, a poutavého vyprávění byl konec.
Následovalo oboustranné poděkování a příchod další studentky.
Celkově lze konstatovat, že i v jiných předmětech byly ten den znalosti většiny maturantů na solidní úrovni, k čemuž nesporně přispívala i přátelská a vstřícná atmosféra, kterou nemohla narušit ani zlověstně se na obloze tvářící bouřková mračna.
Jaromír Slavíček
Psáno 23.5. L. P. 2017

Maturita ze zeměpisu
Každý samozřejmě ví, že jde o tradiční souboj mezi dvěma na svých názorech setrvávajícími stranami.Měl jsem v úmyslu se ho na místním gymnáziu zúčastnit jako nestranný svědek, vpasoval jsem se totiž do jakési role pozorovatele.Obě strany zprvu zaujaly vyčkávací postoj. Jedna u přípravného stolku mobilizovala svoje duševní zdroje, druhá, podstatně sebevědomější, si připravovala své předem připravené otázky.Linie fronty byla tvořena lomeným stolem, na kterém byly umístěny štábní mapy a příručky nutné pro vedení boje.Kvůli kamufláži stála v rohu místnosti kytice, umístěná ve skleněné váze.Kulisy pak dotvářela kromě národní vlajky busta dávného bojovníka za předávání vědomostí J. A. Komenského.Síly obou válčících stran však byly více jak nerovné.Na jedné straně stolu zaujali pozice členové učitelského sboru, vybavení svými, dlouhá léta ověřenými zbraněmi, proti nim se pak formovala obranná linie, představovaná první z maturantek, které výzbroj byla dosud zahalena tajemstvím. Bylo jen otázkou času, kdy dojde k vlastnímu střetu. A skutečně, netrvalo dlouho a velící generál, profesor zeměpisu, dal podnět k zahájení akce.„Tak pojďte si, Terezko, za námi popovídat!“Oči usedající dívky se trochu vystrašeně upřely do tváří otužilých a mnohými střety prověřených kozáků a kozaček.Podle očekávání konkrétní útok započala učitelská sestava s otázkou:„Tak jakou otázku jste si, Terezko, vytáhla?“„Vytáhla jsem si otázku č. 8,“ jedním dechem odpověděla maturantka.„Takže budeme mluvit o kartografii, kartografických zobrazovacích způsobech, měřítkách map, zeměpisné šířce, délce atd.“, zkoušející informoval mimo jiných i paní předsedkyni maturitní komise.„Tak prosím, dejme se, Terezko, do toho!“ Dívka se příliš nerozmýšlela a ujala se řeči.Pečlivě rozepisovala požadované pojmy, a zjevně správně, neboť zkoušející i přísedící souhlasně přikyvovali hlavou.Nervózní ale nesporně byla, neboť si neustále posunovala na ruce prstýnek. Kdo by také nebyl, že ano?Postupem doby došlo ze stran zkoušejícího i na doplňující otázky, ale ani v nich dívka odpověďmi nezaváhala.Snad měla mluvit trochu hlasitěji, neboť můj bubínek spolu s kladívkem a kovadlinkou nebyly zrovna ve formě. Nepochyboval jsem však ani na okamžik, že maturitní zkouška skončí k obojaké spokojenosti, o čemž v závěru zkoušky svědčily úsměvy obou střetnuvších se stran. Ale to už se ze židle příprav zvedala Kateřina, další z pohledných maturantek. „A vy jste si vytáhla jakou otázku, Kateřino?“ zaznělo při jejím příchodu k soudní stolici.„Mám litosféru,“ hlesla dívčina. „Aha, tak to budeme spolu, Kateřino, rozmlouvat o zemské kůře, její mocnosti, pohybech a mnohých dalších jevech s ní spjatých.Prosím, máte slovo!“Kateřina se rozpovídala, zprvu bez zásahu zkoušejících.

Později však zkoušející požadovali bližší vysvětlení, zejména pak k detailnějším protichůdným pohybům litosférických ker, a tedy následného vrásnění.V tu chvíli jsem si pomyslel, proč se ta sličná děva nepodívá na moje krabatící se čelo, tam by přece měla nápovědu jako hrom.Ale maturantka se i takto vědomostně „chytila“, a tak zkoušení i zde celkově směřovalo ke zdárnému konci.Zanedlouho však zazněl zvonec, tedy poklepání na hodinky přísedícím, a poutavého vyprávění byl konec.Následovalo oboustranné poděkování a příchod další studentky.Celkově lze konstatovat, že i v jiných předmětech byly ten den znalosti většiny maturantů na solidní úrovni, k čemuž nesporně přispívala i přátelská a vstřícná atmosféra, kterou nemohla narušit ani zlověstně se na obloze tvářící bouřková mračna.
Jaromír Slavíček
Psáno 23.5. L. P. 2017

Příspěvek byl publikován v rubrice Publicistika. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>