Zimní sběr hub-J.Slavíček

Zimní sběr hub
Bylo před Vánocemi.
A tak jsem si řekl, vyrazím na houby.
Ano, na velkou tašku to nevypadalo, ale nacházet houby pod sněhovým popraškem má svoje kouzlo. Bylo lákavé za těchto podmínek něco v lese objevit.
Nebyl jsem prost optimismu.
Nějaké velké mrazy dosud nebyly.
Informoval jsem se, že nejlepší úlovky hub lze očekávat v době po oblevě, kdy teploty se pohybují kolem nuly či těsně nad ní.
Pravé zimní houby mrazem totiž nestrádají a po rozmrznutí rostou dál jakoby nic. To údajně má platit především pro penízovku sametonohou, ucho Jidášovo nebo hlívu ústřičnou.
Těsně před svátky jsem ale les navštívit nechtěl.
Mohlo by se stát, že bych někoho přistihl při krádeži vánočního stromku a to by nemuselo pro mě dopadnout dobře.
A tak jsem do příměstského lesa vyrazil až na Štěpána.
Bylo po mrakem, sice nefoukalo, ale šálu jsem si na krku přece jenom musel více obtočit. První moje kroky mě utvrdily v názoru, že si přírody moc neužiju.
Znáte ten čas na sklonku roku, kdy slunce zpod mlhy a temných mraků neuvidíme po mnoho dlouhých dní a stmívá se přitom tak brzy!
Zeleň se mně nabídla jenom v podobě jehličnanů, jinak pod nohama křupal sníh, všude kolem bylo plno spadaných větví.
Ani můj sluch se nepomněl.
V takových pochmurných a chladných zimních večerech se člověk v duši chystá na příchod Vánoc, ale také nostalgicky vzpomíná na ještě nedávno zelenou přírodu a zpěv ptáků.
Já však jenom musel vzít za vděk jen nepříjemné krákorání vrány nebo havrana. A to bylo skoro všechno.
A tak jsem v předvánočním čase procházel zákoutí listnatého lesa, které jinak v době sezony dobře znám.
Oči jsem si mohl vyhledět, ale asi po dvou hodinách mně bylo odměnou za mé úsilí jen jedna plodnice penízovky.
Přesto jsem se cítil docela dobře.
Nikdy dříve by mě nenapadlo, že počátkem zimy je možné vyrazit na houby.
Výše uvedený popis typicky zimní jedlé houby – penízovky sametonohé – jsem před lety objevil při listování houbařským atlasem.
Penízovku jsem doma znovu pečlivě prozkoumal, i když jsem věděl, že o jedovatou třepenitku nepůjde.
Ta už stejně měla mít sezonu za sebou.
I když při mimořádně teplém podzimu by ona, ale i čirůvka fialová, opěnka či strmělka mlženka mohly být k nalezení.
Dvouhodinová procházka lesem v popisovaném čase mně docela stačila. Zima mně ale zalézala za nehty, a tak jsem se svým úlovkem rychle mazal domů!
Po očištění a rozřezání houby jsem ji krátce povařil v mírně osolené vodě, chvíli podusil a přidal koření s vejcem.
Byla to chutná krmě.
Ať tak či onak, chuť i vůně pojídaného ve mně vykouzlila téměř letní náladu, třebaže za okny bylo typicky zimně.

J.Slavíček

Příspěvek byl publikován v rubrice Publicistika. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>