Kateřinský jarmark a jiné věci předvánoční z pera J.Slavíčka

Světel rozsvícení.
Asi tak by ho popsal tehdejší měšťan
I sešlo se tento pátek k němu lidu převelikého, byť každičký byl chtiv  požitků rozdílných.
Ten i onen z něj  očekávajíce smyslu dobrého od  rozsvícení stromu svátečního, žádoucně podlé svého ducha do rynku vcházel.
I přicházeli nejen statní mládci, ale i starci počestní, ctihodní, rovněž pak dítka nevinná, outlá.
Přáním obecným bylo, aby každý, kdo ve svém povolání  činitedlným jest, ne doma zůstával, a raději se ulicemi ke kašně městské vydal.
Žádoucí však, by oděním řádným před povětřím neblahým každý se šanoval. Z nich některým pak obzvláště toto důležité činiti bylo.
Pozoru bedliv měl i býti, neb v konci dne světelného z plechu káry nezřídka v přechodu ulic starým a oudů nemohoucím bránily.
Tím měl ostřehu dávat, aby zdravím opouštín nebyl a věci jeho nehynuly.
Měl být též vděčen náležitému a dobrému smýšlení, v domích  šenkovních, schůzkách, her a povyku vystříhati se ráčil.
Na rynku samém vidíce práce, řemesel, prodajů, handlů ku potřebě lidem sloužících, libost se jeho vzbuzovala.
Neb řemeslníků dílo k všeobecné spokojenosti se konalo, chválu svému cechu činíce.
Pohledů na jich um cenil si více, pak peníz v dlani hřejíce jeho vydával, by nedostatku nepotřebném netrpěl.
Časem pokročiv, teplem, nápojem sebe opatřoval a skrze prostředky ke zdraví truňkem přiváděn byl.
Však zřejmé to na vše strany, kamkoliv kdo v ten čas i mysl svoji obrátil, raduje se, k čemukoliv ji přiložil.
Tou chvílí však smrk mohutný ve zrak mnohých učarovav, titíž k němu spěchati nuceni se cítili.
Neb zamiluje-li kdo strom, čím ho blíže má, tím více krásy jeho žádá.  Nic přec ve městě tak vyvýšeného není, na čemž by přestal, vždy se výše pne žádost jeho.
Spanilý kmen s uměním světel dosud temných, kol nich štěbet, vše lidské, betlém krásu pak vznášející.
Nade všecko lidu však bylo pak potřeba osvícení, aby on majíce jiné obdivem vésti, neb bez svíc, beze světla, mečové bez ostří, Vánoce bez očí maličkých by byly.
Však cechu znalý k rozsvícení stromu napomoci mohl, k zanícení a rozdmýchání toho jemu světlo vnesl.
Vánoc znamení tak bylo od rozumného září obdarováno, bleskem mnohými pak opatřeno bylo.
Figur, krásy, hlaholu rozdíly a libosti bylo veskrze, díla kol všelijaká vtipná, a světel více jak hvězd na obloze zazřeno býti mohlo.
A tu hle, nastojte, mládenci a panny, černě odění, v rukou hole ohňové majíce, tančiti a všeliké kousky jali se činiti
Tou chvílí všichni jednotni jsouce, což slaveno do jednoho ducha, abychom, čím kdo móžeš, rádi napomáhali slávě města našeho.
Nadto hudba posloužiti se jala všechněm nám, buď připomenutím ještě neb ukázáním těch, na kterýchž nám záleželo.
Prosbou pak jest srdečnou, by odloženy byly při této věci starosti všední, poněvadž nedostatky naší myslí marností hýbají.
Pohledy blahé nám všem toho večera času na mysl vstoupily a láska prostoupila vším bytím člověčím, nemyslíce zlého…
Rynku přivstalo se tím citů libých, z čehož lid přečetný, ba i vrchnost radost měla.

Sváteční chvíle

Vánoce se blíží kvapíkem, žel sněhové vločky se dosud k tanečnímu reji neodhodlaly. Přesto je však vánoční atmosféra kolem nás více jak patrná.Světelnými řetízky v rozmanitých variacích se chlubí výlohy obchodů, římsy oken domů, někde i stromečky v předzahrádkách. Na náměstích se do půvabného světelného šatu oděly vánoční stromy. Tržiště již tradičně překypují celou řadou komodit, tak příznačných pro vánoční čas.Prodejní stolky se prohýbají pod náporem jitrnic a párků, jiné stánky nabízejí cukrovinky, valašské frgále, anebo s nesporným umem vytvářené řemeslné výrobky. Komu vadí sychravé počasí, ten jen obtížně odolá nabízenému doušku svařáku. Stánkaři i kupující se na sebe více než jindy usmívají, pravda, také ne všichni.A co by byla tato místa v tomto období bez nabídky adventních věnečků, kožešinových výrobků a samozřejmě jmelí, které má podle pověry člověku přinášet štěstí? Asi tomu všichni nevěří, ale tradice je tradice, a co kdyby na té pověře přece jenom něco bylo. A tak sáhneme do peněženky, abychom si vzápětí domů odnášeli pár zelených větviček tohoto i jinak zajímavého rostlinného poloparazita. Není třeba ani moc připomínat, že lidé mají v probíhajícím adventním času k sobě tak nějak blíž.Pozdravy přátel a známých jsou srdečnější, tisknutí rukou a přání klidných a spokojených svátků je vidět stále častěji.Se znatelně větší ochotou se setkáváme nejenom v obchodech, ale i v místech vyřizování našich proseb a požadavků. Na silničních přechodech snad více než kdy jindy dávají řidiči přednost přecházejícím lidem. Pokynou jim za čelním sklem rukou, usmějí se, člověk by skoro řekl, idylka v lidských vztazích. Přibývá charitativních akcí a sbírek, kterými se dokořán otevírají lidská srdce. Při adventních koncertech se rychle navyšují darované finanční částky, které naši občané věnují různým zařízením, často pak místům, kde některým lidem slunce zastřel stín. Probouzí se v nás to, na co v průběhu roku nejednou žel zapomínáme.Doba adventu je završena svátečními dny, Vánocemi.Nemít tyto svátky, začal by nám chybět tolik a tolik potřebný pocit štědrosti, kterým vyjadřujeme lásku a vděk k těm, které máme rádi.Obrazně řečeno, vracíme se tímto způsobem do svých nevinných dětských let, v tom krásném věku tak čistých.S radostným očekáváním se těšíme na Štědrý večer, dárky pod vánočním stromkem a koledy, které jsou vyjádřením naší touhy po zachování dobrých zvyků.Mnozí dárci pak zajisté oprávněně pociťují radostné chvění svého nitra, když vidí na tvářích obdarovávaných projevy radosti.Jistě, příliš mnoho racionality ve zpívání koled, či zdobení stromku není, ale proč také, vždyť nastávající sváteční dny jsou dobou, kdy má za nás hovořit především srdce.Uchovávání všech těchto tradic nás vede i k zamyšlení, čím a kde jsme a jaké v běhu života zastáváme poslání.A co dodat k těm nádherným světelným pyramidám, tedy vánočním stromům?Na všech, a to téměř bez výjimky, jistě spočívá náš zrak se zalíbením. Upoutávají nás v tomto adventním času svou neodolatelnou krásou a originalitou.Jsou však i jiné, mnohem menší, ne tak honosné.Máme je, nebo budeme mít v nejbližší budoucnosti v našich domácnostech i na pracovištích.A také tam, kde bolest těla i duše není vzácným hostem, tedy v nemocnicích, dětských domovech, penzionech pro přestárlé a handicapované.Nerad bych se mýlil, ale ty malé vánoční stromky, třeba i jen skromně vyzdobené, plní své poslání možná nejvíce.

Příspěvek byl publikován v rubrice Sport. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář