Uherský Brod – přírodní poměry 

 Město leží na svazích Lysé hory v nadmořské výšce v rozpětí 208 -297 m. Při bázi Farního kostela je nadmořská výška 240 m. Je svou expozicí orientováno do klimaticky příznivých jižních směrů a má charakter mírně konvexního /vypuklého/ tvaru s nevelkými úžlabními depresemi na východní a západní periférií města.Geomorfologicky spadá do Vizovické vrchoviny, konkrétně podcelku Hlucká pahorkatina  s okrsky Prakšickou vrchovinou v jeho horní části  a Uherskobrodskou kotlinou u Olšavy.  Město je obklopeno nevysokými plochými kupami přibližné nadmořské výšky 300 – 350 m   – Černá hora, Myšince s Oborou a Královem.  Měkký reliéf okolní krajiny je dán malou odolnosti snadno zvětratelných hornin, neboť v jejím geologickém podkladu se nacházejí flyšová souvrství pískovců a jílovců račanské jednotky magurského flyše s typickou příkrovovou stavbou třetihorního – tedy paleogenního stáří. Flyš = jednotvárné střídání vrstev pískovců a jílovců. Přirozené výchozy výše uvedených hornin jsou zřídkavé, nejspíše  se o jejich existenci přesvědčíme u terénních výkopů při stavbě nemovitostí a dopravních sítí. Z výše uvedených sedimentárních hornin jsou však zhusta budovány sokly starších domů, brodská kašna, městské hradby, základy kostelů a sochy svatých. Pískovec je usazená zpevněná hornina, zpravidla v různých odstínech žluté barvy, ale vlivem příměsí může být jeho barva i našedlá, načervenalá apod. Je málo odolný proti erozi, a proto snadno a relativně brzy zvětrává, což opět vidíme na mnoha místech ve městě. Z pískovců je přítomna nejčastější jeho glaukonitická forma a z jílovců je poněkud běžnější zase vápnitý jílovec.. Glaukonit = křemičitan hlinotodraselný, zelenavé barvy. Jílovec je oproti pískovci tvořen jemnějšími částicemi, opět převážně se světlejším zabarvením. Často přechází svou strukturou do jílovitých břidlic s typickou destičkovitou odlučností. Jílovec s karbonátovou příměsí se nazývá slínovec a je šedých až namodralých barev. Jmenované horniny jsou špatně propustné pro vodu,  v terénu jsou překrývány čtvrtohorními – kvartérními písčito-štěrkovými sedimenty a při povrchu těžkými jílovitými hlínami, které po větších srážkách mají tendenci zejména na strmějších svazích k sesuvným pohybům. Dobře je to patrno třeba ve Vinohradech, kde v minulosti mírné sesuvy narušovaly stabilitu zahradních domků. I v samotném městě, hlavně pak u starších domů, jsou pozorovatelné trhliny v jejich zdivu a podezdívky plotů jeví na mnoha místech náklon ve směru pohybu svahu. Unikátním příkladem je ale sesuvné území v části Uherského Brodu – Maršově. Právě tam v šedesátých letech minulého století se dal po svahu do pohybu celý komplex promáčených hlín na kluzkém a nepropustném flyšovém podloží, což vedlo k destrukci řady přilehlých domků u silnice. I když se tento plošný sesuv v dalším období stabilizoval, do dnešní doby jsou patrny ve sledovaném území zřetelné terénní vlny. V uvedené lokalitě došlo tímto procesem k náklonu stromů, které se sice v dalších letech růstem znovu napřímily, ale jejich kmenový ohyb je do dnešní doby zřejmý – „opilé“ stromy. U novostaveb v našem městě je tedy nutný předběžný a důkladný geologický průzkum, stavby by měly mít hlubší základy a měly by se vyhýbat svým založením většímu sklonů svahů!  

Klimaticky město spadá do teplé oblasti, i když směrem na východ – tedy k Bojkovicím je již zřejmý přechod do oblasti mírně teplé. Léta jsou v našem sídle delší, teplá, zimy mírné, ovšem s poměrně velkými teplotními výkyvy při jednotlivých synoptických situacích. Zvláštním fenoménem Uherskobrodska jsou teplé padavé větry, tzv. föhny, které hlavně   v zimních a předjarních měsících vanou od jihovýchodu, tedy od Bílých Karpat a přispívají k vyšší průměrné teplotě města. Jsou rovněž příčinou m.j. značné větrné eroze na nedalekém Bánovsku. Rovněž se o těchto prouděních soudí, že poměrně negativně ovlivňují lidské zdraví – údajně zvyšují nervozitu, nastolují migrenosní stavy, snad dokonce působí i na větší dopravní nehodovost…

 föhn – schéma 

 O föhnové situaci svědčí i výskyt nehybné hradby mračen na Bílými Karpaty, která vzniká  výstupným pohybem vzduchové hmoty na slovenské straně Bílých Karpat. Následně dochází k jejímu ochlazování a kondenzaci /srážení/ vodních par v ní přítomných.  Vzácněji na hřebeni Bílých Karpat je možno pozorovat oblaka čočkovitého vzhledu – Altocumulus lenticularis, jež jsou typická právě pro föhnové situace. Tatáž větrná proudění v zimních měsících na přední straně tlakových níží však subjektivně mohou paradoxně působit chladnými pocitovými vjemy a být tím velmi nepříjemná. Jelikož město je situováno na svahu, chladný a těžší vzduch stéká po svahu dolů, kde se v brodské kotlině hromadí, čímž vzniká tzv. inverzní situace s obráceným chodem teplot, tedy teplotami o 2-3 stupně podél Olšavy nižšími jak v horní části města. Tuto klimatickou situaci dobře znají  zahrádkáři, kteří v době příchodu květnových „Ledových mužů“ musí v nižších polohách města s tímto faktorem počítat při ochraně zejména pak meruněk před pozdními mrazíky…Nejvyšší průměrné teploty ve městě mají tradičně letní měsíce- červenec, srpen, a to kolem 18 stupňů Celsia, nejnižší teploty se pak registrují v lednu a únoru / -2 stupně C/. Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje kolem 9 stupňů Celsia.  Srážky činí v Uherském Brodě v průměru 650 mm za rok, žel uvedené množství vlivem zástavby rychle z prostoru odtéká, a to až 25 % z celkového množství, čímž klesá i vzdušná  vlhkost prostoru sídla.. Nejvyšší množství srážek se uvádí v červnu a červenci, a to měsíčně v průměru  kolem 80 mm, nejnižší pak v lednu a únoru – cca v průměru kolem 30 mm. Oblačnost je největší v listopadu a prosinci, nejnižší pak zpravidla v září s příchodem „Babího léta“. Sněhové srážky se ve městě nedrží tutéž dobu jako ve volné přírodě, města jsou totiž tepelnými ostrovy s teplotou i o několik stupňů vyšší něž v okolní krajině, ale i tak je možno v době trvání sněhové pokrývky pozorovat její nárůst do horních partií města. V posledních letech sněhových srážek ve městě celkově spíše ubývá, neboť se přesouvají v důsledku vyšších průměrných teplot do vyšších poloh Bílých Karpat. V Uherském Brodě je nutno upozornit na relativní čistotu ovzduší, která je dána jednak větší nepřítomností emisemi zatěžujícího průmyslu, např. chemického, jednak expozicí města v krajině, přístupnou provětrávajícím vzdušným prouděním od severozápadu, respektive jihovýchodu. Samozřejmě tam, kde se dosud přitápí pevnými palivy, navíc v inverzních polohách, může být lokální zatížení emisemi, zejména pak v zimních měsících, citelné…

 Vodstvo ve městě je zastoupeno protékající řekou Olšavou, Vinohradským potokem, Nivničkou, Havřickým potokem, Hořenůškem v Újezdci, Bánovským potokem, Mlýnským potokem, respektive stojatými vodami Vinohradského a Škrlovského rybníka a odkalovacími nádržemi na Těšovsku. Samotná Olšava má průměrný průtok 2.1 m3/s, v době povodní však množství protékající vody stoupá až k 80 m3/s. Nejvyšší průměrný průtok bývá v březnu, 4.1 m3/s, nejnižší pak v září – O,8 m3/s. Odtok vody z krajiny je nejvyšší v průběhu března, a to v souvislosti s táním sněhové pokrývky, nejnižší pak v září. Čistota vody v Olšavě se v posledních letech významně zlepšila, přesto však v řece přetrvávají rezidua dusíku, fosforu a draslíku ze zátěže minulých let, kdy docházelo k přehnojování okolních pozemků  a nevhodnému ukládání komunálních odpadů. Naopak je v místních vodách potěšující trvalý úbytek těžkých kovů – rtuti, olova, kadmia apod.   U podzemních vod, jinak v celém regionu poměrně slabě zastoupených, mají centrální   i okrajové části města ne vždy přijatelnou kvalitu vody – konkrétně studny v prostoru Havřic  a Těšova disponují nadlimitním obsahem koliformních bakterií a bakterie Escheríchia coli, naopak oblíbená svou jakostí je voda ze studánky v „Americe“ pod Chrástkou. Podzemní vody se nacházejí v průměrné hloubce 3-5 m a jsou jímány do jímacích studní napodél Olšavy. Zajímavou velkoobjemovou studní je“ Pivovarnická „ s přítokem 1.  U podzemních vod jsou ale i některé další parametry znečistění občas mírně překračovány, což se týká zejména obsahu hydroxidů železa.

Půdy města a jeho blízkého okolí jsou řazeny k hnědým půdním typům, tedy kambizemím, dříve označovaným jako hnědé lesní půdy. Celkově jde o středně úrodné půdy, které jsou v současné době vlivem urbanizace zastoupeny ve větším a pozorovatelném rozsahu pouze v okrajových a parkových částech města  a samozřejmě v zahradách, kde jsou však významným způsobem antropogenně ovlivněny. Jejich kultivace obděláváním a hnojením vedla k jejich zkvalitnění a následnému pěstitelskému využití. Podél Olšavy jsou místy rozšířeny nivní půdy – fluvizemě s vyšší hladinou spodní vody, podléhající tím známému procesu oglejení /oxidačně redukčním procesům/. Nejlepší půdy jsou v prostoru na jih od města směrem k Nivnici a na úpatí Černé hory, tedy v prostoru sídliště Olšava a Slováckých strojíren. Jde o hnědozemě, případně i modální černice s poměrně dobrou lokální úrodností. Z hlediska půdních druhů je o půdy hlinité, v severnější části města hlinito-jílovité s přijatelnou kyselostí 5-6 Ph. Vegetace města je přirozeně pozměněná činností člověka. V intravilánu jednak vytváří ostrovní parkový celek, jednak je přítomna na náměstích, početně zastoupena v zahradách  a navíc často tvoří umělé biokoridory v jednotlivých ulicích. Největší plošné zastoupení vegetace je přirozeně v Tyršových a Komenského sadech, Pod Valy, na náměstí Svobody a pochopitelně v oblasti zahrádkářských kolonií Vinohrady  a Šnajdřice severně od města. Z „ptačího“ pohledu rovněž vyplývá, že i v centru města je zastoupení zahrad poměrně značné, zejména pak v jeho východní části. V řadě případů je k zastižení zajímavá vegetace  i v předzahrádkách. Škoda jen, že zejména v uvedených zahradách se nerespektuje pro přírodu přirozené seskupení dřevin, ale i keřů domácí provenience, mnohdy se totiž v těchto místech akumulují rostlinné druhy, které u nás ve volné přírodě nenajdeme. A tak jsou k vidění na uvedených lokalitách doslova exotické exempláře, sice pěkného vzhledu a optimální údržby, ale které jsou pro naše území jednoznačně cizorodými prvky. V Tyršových a Komenského sadech je pochopitelně dominantně zastoupeno stromové patro, které je tvořeno rozptýlenými lipami, javory babykami, javorem klenem, habry a majestátnými jasany, ale i bukem lesním, např. u muzea. Z jehličnanů jsou to výčtem hlavně cizorodé borovice černé, borovice lesní, borovice vejmutovky, tisy červené, jalovce – chvojky klášterské, ojediněle jsou k vidění i modřín opadavý a jedle bělokorá.. Z dendrologických rarit jsou to tsuga kanadská, pajasan žlaznatý, kalina tušalaj se zprvu červenými, později černými zploštělými plody, časně žlutě kvetoucí dřín obecný, jehož nakyslé plody se dají  potravinářsky zhodnotit, smrk Pančičův, který má jehlice na rubu s bělavými proužky připomínají jehlice jedle bělokoré a líska turecká s oříšky v pevném oplodí. Před základní školou „Na Výsluní“ rostou jedovaté, žlutě kvetoucí štědřence odvislé   a skupina statných douglasek tisolistých .V ulici Na Dlouhých je možno spatřit v jedné ze zahrad pozoruhodný blahočet čilský, ve větším množství jinak rostoucí až v jižních Andách a dlouhověký cedr atlaský, který je zase domovem v severní  Africe a má své jehlice kryté silnější voskovou vrstvičkou. Dále možno narazit poblíž výpadovky na Luhačovice, ale i  u „Delfína“ na exotickou metasekvoji tisovcovitou, cedr,   blahočet čilský. Na náměstí Svobody jsou k zastižení vrba bílá – smuteční a jerlíny, kterým se také říká letní akáty, jedovatá škumpa a podél silnice okrasné slivoně sakury. V Tyršových sadech je několik zajímavých dřevin , již uvedená  tsuga kanadská   s  krátkými jehlicemi a velmi drobnými šiškami, která jinak roste ve větším množství v severní Americe, štědřence odvislé, cesmína ostrolistá a pod. sakura, tsuga kanadská. Další kuriozitou, tentokráte u muzea, je dřezovec trojtrný s mohutnými trny a trvanlivým dřevem.  Při Hradišťské ulici u „Dony“ roste jeřáb břek s velmi ceněným dřevem a drobnými malvičkami,   jeřáb břek. U koupelek nelze přehlédnout mohutný platan západní. Na náměstí Svobody roste rovněž již uvedený jerlín japonský s krásnými motýlovitými květy, ale i s podceňovanou jedovatostí ve svých pletivech. Platan západní ,  jerlín japonský. V Neradicích je k vidění jedlý kaštanovník. Tentýž druh je k zastižení i v okrajových partiích náměstí Svobody. Z hub je pozoruhodný  výskyt  outovky pestré v dolní části Tyršových sadů, kaštanovník jedlý ,outovka pestrá tamtéž, rovněž na pařezech, roste i bolcovitka – Jidášovo ucho, oblíbená v čínské kuchyni. U tenisových dvorců byl pak před lety nalezen i hřib plavý a hřib satan, bolcovitka – Jidášovo ucho ,  hřib plavý.

 Velké zastoupení v městské vegetaci má přirozeně i bylinné patro. Kromě běžných druhů rostlinného světa, jako jsou smetanka lékařská, pelyněk černobýl, řebříček obecný, zběhovec plazivý, orsej jarní, rozrazil lékařský, řady pryskyřníků a mnohých dalších rostlinných druhů, se dají objevit zejména v městském parku i kuriozity ve svém přirozeném výskytu, jako je například okrotice bílá a zejména vstavač nachový. Okrotice bílá je k zastižení ve větším množství i kolem základní školy Na Výsluní.  Kruštík bahenní je zase k nalezení v ulici Osvoboditelů. Všechny tyto rostliny zasluhují nejenom obdiv, ale i příslušnou a přísnou ochranu! 

okrotice bílá                                                             vstavač nachový

 Ze živočichů je na patřičných místech výskytem velké množství hmyzu, z ohromného množství jeho druhů namátkou  se jmenovitě vyskytuje ve vlhkých biotopech šídlo modré, šídlo velké, vážka obecná, ve stejném prostředí poblíž potoků a rybníků motýlice lesklá, šidélko páskované, na hladině vodních nádrží můžeme spatřit vodoměrku štíhlou, potápníka vroubeného, v městském parku, tam kde jsou staré pařezy, zastihneme i roháče obecného, zcela běžná je včela domácí, vosa obecná, při trošce štěstí nalezneme i světlušku a kudlanku nábožnou. Pozornému pozorovateli neuniknou i četné druhy známých i méně známých brouků jako jsou bystří svižníci, jako např. svižník německý, dále jsou k vidění s velkými končetinami pohybliví střevlíci, například střevlík fialový, zajímavým chováním obdařený prskavci větší, nejenom na vodu vázaní vodomilové černí, kteří si bizardním způsobem zajišťují přívod vzduchu, velkými kusadly oplývající samečkové roháči obecní, pestře zbarvení zdobenci, velcí, kovově zbarvení krasci, například čtyřtečný , pestrokrovečníci včeloví, tmaví smrtníci, krytohlavové, často na zelenině škodící dřepčíci polní, vrbaři, potemníci, mandelinky, zlatohlávkové, kvapníci a četní další.  

dřebčík polní                                                                 vodomil černý

 prskavec větší                                                      střevlík fialový

Odborníci z řad znalců motýlího světa vědí o místní přítomnosti martináče hrušňového, otakárků ovocného a fenyklového, pestrokřídlatce podražcového, modráska vičencového, vřetenušky štírovníkové, ohniváčka černočerného a z dalších, již běžných motýlů,  se vyskytují poměrně často obaleč ovocný, bělásek zelný, babočka admirál a mnozí další.

 martináč hrušňový                                         pestrokřídlec podražcový

 Z vodních obratlovců, tedy převážně ryb, samotní rybáři uvádí v řece Olšavě výskyt kaprů, karasů, perlínů, jelce tloušťě, pstruha obecného i duhového, cejna velkého, okouna říčního, štiky obecné, v potocích se pak zjišťuje přítomnost střevle potoční, hrouzka obecného atd.  K vidění jsou v našem sídle ovšem i suchozemští obratlovci, především pak zpěvné ptactvo. Volně nebo na krmítkách můžeme pozorovat sýkorky koňadry, sýkory modřinky, běžný výskytem je zvonek zelený, s narezlým ocáskem rehek domácí, dovedně po stromech šplhající brhlík lesní, pestře zbarvený stehlík obecný, stále více se vyskytující hrdlička zahradní, méně častý je naopak zvonohlík zahradní, vytrácí se vrabec domácí, běžnější je pěnice černohlavá, vlaštovka obecná, konipas bílý atd. V parkových prostorách je docela častý výskyt strakapouda jižního, který hnízdí v dutinách stromů, ale i tepelné isolaci paneláků. Běžní jsou blízkosti člověka přivyklí kosové, drozdi a mnoho dalších. Na obytných budovách hnízdí rorýs obecný, u vodních ploch a podél Olšavy najdeme hohola severního, kulíka říčního, ledňáčka říčního, moudivláčka lužního. Z křovin uslyšíme ve vegetačním období i našeho nejlepšího pěvce – slavíka obecného, Z dravců městu si zvykla na přítomnost člověka poštolka, hnízdící na vyvýšených místech. V bezprostřední blízkosti města, na Králově, jsou občas ke spatření moták pochop, ostříž lesní, krahujec obecný, v jiných lokalitách pak moták lužní, moták pilich a vzácně dokonce   i impozantní výr velký. Z dalších sov občas v obci zahnízdí i sýček obecný, kalous ušatý, kulíšek nejmenší.   Na stojatých vodních nádržích při trošce štěstí spatříme potápky, volavky, čejky, řadu vodních kachen a dalšího vodního ptactva.

 Z obojživelníků je možno spatřit, zejména pak opět v prostoru vodních ploch, ropuchu obecnou, skokana zeleného, dále od vod i skokana hnědého, kuňku žlutobřichou, relativně častý je výskyt rosničky zelené.. 

 rosnička zelená                                                    karas obecný

 Dokonce i z plazů při trošce štěstí je možno narazit ve vlhčích biotopech na užovku obojkovou           a více na vodu vázanou užovku podplamatou. Běžné jsou ještěrky na výslunných místech, a to zejména ještěrka obecná.

 užovka obojková                                        ještěrka obecná

 Ze savců je v Tyršových sadech k vidění veverka obecná, po setmění pak z netopýrů netopýr večerní. V nočních i denních hodinách jsou v prostoru města pozorovatelní: ježek východoevropský, na zahradách krtek obecný, všeobecně rejsek obecný, žel i řada hlodavců, živících se organickými komunálními odpady – tedy myší a potkanů. Někde se člověk setká na pozemcích města i s kunou skalní a na periferii města občas zavítá z okolní krajiny i liška, zajíci apod. 

Celkově je tedy možno konstatovat, že přesto, že město je urbanizovaným celkem, je možné i v něm nalézt řadu pozoruhodných přírodovědných zajímavostí, o kterých by občan našeho sídla měl alespoň vědět!  

 Lokality pozoruhodných dřevin

 Za cenné rady a doplňky k této studií si tímto dovoluji poděkovat Ing. F. Kopečkovi,                                 Bc. P. Šimčíkovi, F. Zpurnému Ph.D, Ing. J. Leciánovi a panu F. Urbánkovi.

Studie je určena studentům, turistům a obecně všem zájemcům o místní přírodu.

 Jaromír Slavíček

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>